Řez používáme tehdy, pokud má zobrazovaná součást dutiny. Ty se totiž v pohledech nezobrazí. Řez zobrazení toho, co bychom viděli při rozříznutí tělesa myšlenou rovinou řezu. Řezy mají svá pravidla zobrazování a několik variant. Pojďme se na ně podívat.

Pravidla zobrazování řezů

Ve většině případů je třeba zakreslit rovinu řezu a to tlustou čerchovanou čarou, ke koncům této čáry přidat šipky kolmé na rovinu řezu (aby bylo jasné ze které strany se na řez díváme) a tento řez popsat velkými tiskacími písmeny. V řezu samotném ty části, které mají průnik s rovinou řezu vyšrafujeme tenkými čarami. Přitom také nezapomínáme na to, že zakreslujeme i to, co vidíme za rovinou řezu.

Pokud je zřejmé, jaká je rovina řezu, tak není nutné označovat rovinu řezu. To vše za předpokladu, že dodržujeme pravidla zobrazování (pohled zleva se nachází napravo apod.) Pokud rovina řezu protíná žebra nebo jiné výstuže, tak je nešrafujeme, ale kreslíme je v pohledu.

Varianty provedení řezu

Poloviční řezy

U symetrických součástí můžeme použít poloviční řezy, které jednu půlku součásti zobrazují v pohledu a druhou v řezu.

Řez vedený složenou rovinou

Řez nemusí vést jen jednou rovinou, ale několika na sebe navazujícími rovinami. Vždy platí, že zobrazujeme to, co vidíme ve směru naznačeném šipkami u roviny řezu a že tyto roviny musíme zakreslit a popsat.

Rozvinutý řez

U součástí, které jsou symetrické podle zakřivené roviny, je možné tuto rovinu použít jako rovinu řezu. V tomto případě ale do řezu zakresluji součást s rozvinutou rovinou a tento řez je potřeba označit speciální značkou.

Místní řez

Pokud je třeba jen malou část součástky zobrazit v řezu, můžeme použít místní řez. Dutiny zobrazíme v řezu, který ohraničíme tenkou čarou a zbytek součásti zobrazíme v pohledu.

Průřezy

Průřezy fungují na podobném principu jako řezy s tím rozdílem, že zobrazují pouze rovinu řezu a nikoliv to, co vidíme za ní. Průřezy můžeme použít jen tehdy, pokud je výsledné zobrazení součásti spojitá plocha.