Zakázané vzdělávání část 1. – Jak a proč vznikly dnešní školy?

Na tenhle článek jsem se moc těšil. Půjde totiž do hloubi tématu, které mě po většinu života utvářelo a teď se po letech snažím sám sebe vrátit do stavu, než jsem se s ním setkal. Slavný vzdělávací systém.

Všichni jsme jím procházeli dlouhá léta. Snažíme se jej stále reformovat, kde kdo se jím ohání před volbami. Málokdo však zná jeho strukturu, principy a historii.

K tomuto článku mě inspiroval skvělý dokument Zakázané vzdělávání, který mě naprosto ohromil. Má ale přes dvě a půl hodiny, a proto jsem se rozhodl v několika článcích z něj vytáhnout to nejlepší.

V tomto díle se půjdeme podívat do minulosti. Abychom pochopili proč je dnes vzdělávací systém ve stavu, v jakém je, potřebujeme pochopit, jak vznikl. Tak jdeme na to!

Historie škol

Bylo, nebylo… Kdysi vzdělávání nebylo

Prvně si musíme uvědomit, že povinná školní docházka je koncept jen několik století starý a v lidské historii není běžný. Během antiky stát považoval vzdělávání dětí za věc rodičů, a proto se do ní nemíchal. V různých státech jste mohli najít specifické přístupy.

V Athénách byly tamní akademie (např. Platónská) opravdovými oázami vědění, experimentování a diskuzí. Což byl přesný opak Sparty, kde si „vzdělávání“ pojali po svém  vojenském drilu, systému odměn a trestů a „oddělování zrna od plev“. A v době středověku si monopol na veškerou vzdělanost udržovala katolická církev.

Vzdělávací systém tak, jak jej známe dnes, vzniká na přelomu 18. a 19. století v Prusku jako reakce na dvě historické události – překotný technologický rozvoj a Francouzskou revoluci. Pruská monarchie byla postavena před otázku, jak své obyvatele vzdělat natolik, aby uměli číst, psát, počítat a zvládli příchod továren a strojů.

Konkurenceschopná ekonomika potřebovala správně vyškolené lidi, takže toto je důvod ekonomický. Zároveň ale monarchie potřebovala zajistit dostatečnou poslušnost obyvatelstva a potlačit revoluční nálady, které se začaly šířit Evropou.

Řešením byl nový koncept vzdělávání, který měl zajistit obojí. Tento systém stál na několika pilířích.

1) Stát určuje, co a kdy se učí

V této historické době stát vytváří vzdělávací systém k uspokojení svých potřeb a nikoliv potřeb lidí. Stát chtěl poslušné obyvatelstvo, které mu zajistí ekonomický růst, kvalifikovanou válečnou sílu a bezproblémový provoz. A proto byla kontrola nad tím, jak obyvatelstvo uvažuje a jaké jsou jeho dovednosti naprosto klíčová.

To, co se ve školách učilo, proto nebylo rozhodnutím učitelů ani žáků, ale státních úředníků. Na základních školách se tak zavedlo čtení a psaní, náboženství, později se přidalo počítání. Vznikly vyšší stupně vzdělávání a roku 1788 spatřila světlo světa první maturita. Zavedl se systém vzdělávání  samotných učitelů a dozor nad kvalitou výuky byl svěřen školním inspektorům.

Myšlenku tehdejšího školství nejlépe dokládá německý filosof Johan Gottlieb Fichte, který ve svém díle Řeči k německému národu prohlásil: „Vzdělávání by mělo cílit na zničení svobodné vůle tak, aby žáci takto vyškolení nebyli schopni po zbytek svých životů myslet nebo jednat jinak, než by si přáli jejich učitelé.“

2) Disciplína

Pruský vojenský dril pronikl i do vzdělávání. Zde se Prusové inspirovali spartským systémem výchovy. Neposlušnost byla fyzicky trestána a na začátku každé hodiny žáci na znamení respektu před učitelem vstávali. Starý dobrý cukr a bič…

soldier-54251_640

Do provozu školy byl zařazen známkovací systém. Ti, kteří byli poslušní a splňovali požadavky učitele, byli ohodnoceni dobrou známkou a později byli připuštěni k dalšímu vzdělání a lukrativnějším pracovním pozicím v armádě nebo v civilu.

Ti, kteří rebelovali nebo učivo nezvládali, byli známkování špatně a zbylo na ně horší pracovní uplatnění.

3) Je povinný a zdarma

Dříve si mnoho poddaných nemohlo vzdělání pro své děti dovolit. Pokud chtěl stát získat vliv na své obyvatele už od raného mládí, kdy jsou ještě tvární, potřeboval tuto překážku odstranit.

Proto se uchýlil k mazanému kroku, kterým zabil dvě mouchy jednou ranou. Udělal na oko vstřícný krok k poddaným, kterým dal „vzdělání zdarma a pro všechny“, zároveň si však vytvořil účinný nástroj kontroly nad obyvatelstvem.

4) Důraz na národní hrdost

18. století je dobou častých válek mezi evropskými státy a ty pro ně potřebovaly oddané a poslušné vojáky. Vyučování bylo cíleně prolnuto silným podtónem národní hrdosti.

Proto není divu, že státy, které pruský vzdělávací model zavedly jako první (Německo, Rusko), se staly centrem extrémního nacionalismu a xenofobie ve 20. století.

A jak to bylo dál?

Po svých skromných začátcích si postupně pruský vzdělávací systém získával respekt. Ostatní monarchové byli ohromeni efektivitou pruského vzdělávání. Např. Kateřina Veliká nechala povolat francouzské encyklopedisty v čele s Denisem Diderotem, aby tento systém implementovali do ruských podmínek.

Na základech pruského systému škol byly vybudovány vzdělávací systémy po celém světě. V příštím díle se podíváme, jak si na tom naše vzdělávání stojí dnes.

P.S.: Prozradím, že se od dob Marie Terezie moc nezměnil.

Radek Zeman
Jsem zakladatelem projektu Onlineschool.cz. Zjednodušuji studentům přípravu na zkoušky a zápočty z technických předmětů jako je matematika, fyzika, pružnost a pevnost, statika a termomechanika tak, aby jim zbylo v životě více času na smysluplnější činnosti než je škola.
Komentáře